Mikulášská jízda (Sezemice - Pardubice)
Na sraz ve 13:00 na loděnici dorazilo celkem devět skalních vodáků a znalců dobré plavby. Krom mé osoby sám velký předseda a náčelník Honzanáč, Dáda Šerých, Máma s Janičkou, Pája s Janičkou a Petr Vamberský s juniorem. Do místa startu v Sezemicích na mostě jsme se dopravili dvěmi plně naloženými auty.
Prvních sto metrů zamrzlé Loučné jsme se statečně probíjeli ledovým příkrovem, poté už se jelo hladce, a bez velkých komplikací jsme dorazili do hospody "U kapličky" v Počáplech. V hospůdce vládla sváteční atmosféra a tradiční nápoje (pivo, svařák i čaj s Rumem) chutnaly báječně. Z hospůdky jsme vyjížděli již za tmy kolem páté hodiny odpolední za svitu měsíce, hvězdiček a v hospodě vyžebraných svíček. Plavba byla romantická, pršelo jen chvilku a zmrzlý byl jen porcelán na naší lodi (Dáda), které nepomáhaly ani zásoby všelijakých teplobudičů (Rum, Myslivec, Jim Beam), ani zahřívání chodidel hýžďovými svaly samotného předsedy.
Na loděnici jsme přijeli kolem sedmé hodiny beze ztrát na životech a šli to zapít na Rybárnu. Abych byl přesný, tak Dáda tam dobelhala, neb se na ní začala zvolna projevovat posmrtná ztuhlost zvláště u dolních končetin. Cituji zápis : „Můj milý deníčku, měla jsem dvě hodiny nohy v prdeli a už vím, jaký to je...“ případně zadokumentovaný rezignovaný povzdech: „...v sedě to zaplatím, ve stoje budu čůrat...“
Mikulášská jízda byla výborná a už se těím na příští rok. Jak to viděl a slyšel, tak i zapsal
Komentáře
Přidat komentář