.: Přejezd ze Špindlerova mlýna do Janských Lázní :.

Ve Špindlerově Mlýně překrásně je v zimě, když je zákaz vycházení…“ Tuto zkušenost jsme tedy opravdu posoudit nemohli. Po příjezdu na parkoviště a točnu Ski-busu ve Sv. Petru se zatažená obloha začala protrhávat, sluneční paprsky nás začaly šimrat po tvářích a spolu s umrzlým sněhem vytvářely parádní zimní atmosféru.

Vydali jsme se vzhůru po stopách Krkonošské sedmdesátky po horské cestě přes Hromovku, Pláně až k bufetu na rozcestí. Cesta byla upravena především pro bruslaře, ale i příznivci klasického stylu si přišli na své. Sníh byl umrzlý a ani občasné mírné sněžení mu neubíralo na rychlosti, takže sjezd z Liščí hory, přes kterou jsme vyrazili od kiosku na rozcestí, kolem Lyžařské boudy byl určen především pro sebevražedné jezdce (-kyně) typu kamikadze a i některým mistrům lyžařům, včetně mé osůbky, se podařilo přistát do sněhu ústy napřed a z takto nepřirozené a ponižující pozice vstávat za veselých a poťouchlých poznámek přihlížejících. Po trochu vyčerpávajícím sjezdu jsme navštívili občerstvovací stanici na Pražské boudě, kde jsme zkonzumovali veškerou dršťkovou polévku a i nový sud výborného Bernarda museli díky nám narazit. Z Pražské boudy jsme vyjeli kolem druhé hodiny směrem na Černou horu, proměnlivé počasí se uklidnilo, poletující sněhové vločky se ve slunci blýskavě třpytily a výhledy do krkonošských údolí byly úžasné. Dlouhý sjezd do Janských Lázní byl pověstnou třešničkou na dortu vydařeného výletu.

Jak si zalyžoval, tak zapsal

Petráš, odpovědný vedoucí


Komentáře

 Přidat komentář
©2006 design&programming by .:Rolda:.