Vítání jara na lyžích
Tak jako jiné roky jsme v KVT naplánovali první jarní neděli na běžkách – jak jinak, než na Mísečky. A letošní zima s vynikajícím sněhovou nadílkou dávala tušit, že se opravdu svezeme. Bohužel však předpověď počasí týden předem nedávala velké naděje, a tak řada přihlášených tajně doufala, že se zájezd nenaplní, a tak zůstaneme v teple. Ale to by nebyli vodáci – je to naplánované a poslední – tak se jede. A tak ještě slunečný pátek dával naději, že se předpověď nevyplní (jako častokrát). Ale chyba lávky. Počasí v neděli přesně podle předpovědi jako vystřižené, autobus plný vodáckých běžkařů, dychtivých jarního sluníčka na sněhu.
Dojíždíme na Mísečky, mlha se válí nízko nad sněhem – toho je sice víc než dost, ale do toho „krásně“ prší. Vyjímečně dojíždíme až na horní parkoviště, ale nikomu se moc z autobusu nechce. Ale nakonec všichni vyráží na různé směry – někteří až na Vrbatovu boudu (tam to foukalo), jiní zůstali na stezkách kolem běžeckého stadionu či dojeli až na Benecko. Někteří bez úhony dojeli dokonce až na Dvoračky (je s podivem, že je v té mlze našli). Sníh pěkně zfirnovatěl, i stopy byly vyhovující, jen výhledy nulové.
Nakonec všichni maximálně využili vymezený čas (jen Rolda starší měl rozum a pozoroval to počasí za okny autobusu). Nakonec, i když byli všichni mokří (řekl bych, že skoro všichni měli čochtana, neb měli mokré moudí), byli všichni spokojeni – bude zas na co vzpomínat. Jen nevím, zda to bylo zakončení lyžařské sezóny nebo zahájení vodácké (i když na sněhu). A tak se zdá, že se nechtě podařilo naplánovat nenucený, ale plynulý přechod z lyžařské sezóny do vodácké.
Vyjíždělo se v sedm od Zimáku. Časový posun nám zkrátil spánek ještě o hodinu, tak to podle toho cestou v autobuse vypadalo. Jedině jarní deštík se nás snažil probudit do nového dne. Deštík trval celou cestu a nepřestal ani když jsme nazouvali běžky v Mísečkách. Tam nás čekaly spousty sněhu a ještě více mlhy.
Neztráceli jsme dobrou náladu a v serpentýnách nahoru na Voseckou jsme se kochali vybájenými výhledy. Vůbec nebylo poznat jestli jsme v Krkonoších nebo Orličkách. Mezi tím mlha rozdělila výpravu do skupinek, které se snažily buď vybruslit nebo na lyžích vytvořit neklouzavou vrstvu klistru, nejlépe ještě s dávkou jehličí. Tak jsme velice pracně získávali výškové metry. Kousek před námi splýval sníh s mlhou hospoda se pořád né a né vynořit. Konečně :-) K Vosecké boudě přijíždí zmoklí běžkaři s velkou chutí na pivko, čaj a do sucha. Dalším cílem naší skupinky byly Dvoračky. Podle tyčí jsme sjížděli prudký kopec a křižovali mezi smrčky. Bábovky (Rolda, Jožan) sundávají lyže, blázni se vrhají dolů (Lidu, Petráš). Na Dvoračkách jsme se pěkně usadili a vychutnávali si výborné kyselo a lívanečky.
Nic netrvá věčně a tak už zase šlapeme do kopce. Déšť zesílil a přidal se vítr. Proti nám se z mlhy vynořují skřítci v pláštěnkách a běžkaři se zlomenýma lyžema. Povykujeme na ně a o zábavu je postaráno. Znovu Vosecká (za sebe můžu přiznat, že jsem naprosto vyřízená :-)). Ještě že už zbývá jen sjezd dolů. Čekáme na Roldu, který čeká na Ronyho. Z mlhy se vynořuje postava držící psa v náručí a řítí se k nám. Řežem se smíchy. Na závěr ještě ukázujeme pár sjezdařům, jak jezdí profíci. Všichni jsme úplně promoklí a v botách máme soukromá jezírka :-) Usmíváme se a rychle nastupujeme do autobusu, který se proměnil v pojízdnou sušárnu. Povedený nevšední zájezd :-)
Komentáře
Chata, kam jsme po zlověstných serpentýnách dorazili nebyla Vosecká nýbrž Vrbatova, omlouvám se všem znalcům, kteří jistě již tušili ve vyprávění pomatené, ale výborně bruslící lyžařky, nějaké menší časoprostorové nejasnosti. Dále bych uvedl další technické záležitosti jako průměrná výška sněhu cca 4 752,32 mm, průměrná cena piva 32,50 Kč a průměrná rychlost 16 km za den. ;-)))
O tom, zda lyžařka byla/je pomatená tento příspěvek není. Jen v době vzniku článku jsem byl pomatený já (ale jen dočasně), neboť když se ptala, jak se ta první chata jmenovala, bez velkého rozmýšlení jsem ji poradil Vosecká. To pro vysvětlenou, zbytek snad sedí :-)
Tímto se ráčím omluvit za předchozí příkoří, kterého jsem se, neznaje skutečného stavu věcí, dopustil na po informacích bažící a sportovním refernetem mystifikované nezdolné výborné lyžařce Lidu :-))) Bojovala srdnatě nehledíc na rozmary počasí a ve sjezdech navzdory drsným pádům předváděla neskutečné výkony ;-) Výlet to byl opravdu úžasný :-)))
Byla jsem jen pomatená s tím, že z ničeho nic jsem se přemístila z Orliček do Krkonoš a pak s čajem... Ale nikdy víc :-)
Přidat komentář