Dámy a pánové,
Já vám teťkon vylíčím své zážitky ze Zimního CHLUMĚTÍNA. Tento rok jsem byl na zimním Chlumětíně po čtvrté. Ale letos nás „zdatné borce“ vedl Aleš Křivka. Mysleli jsme, že to bude hrůza, ale docela to šlo. První den jsme se museli sami dopravit na chatu z nádraží Čachnov. Cesta proběhla celkem v klidu.
Po „vydatném“ obědě jsme šli s klukama stavět Iglů. Dost nás to bavilo jenže Roldův pes nám ho sabotoval. Druhý den byl celodenní výlet. Byli jsme rozděleni do tří skupin. První skupinu vedl sporťák Rolda. Třetí skupinu vedl náš vedoucí zimního Chlumětína Aleš Křivka. Já jel na rozdíl od kluků v druhé skupině, takže nevím, co se dělo u nich. U nás bylo celkem dost pádů, jelikož s námi jeli i nezkušení jezdci, nejvíce snad Verča Koutová, která, jak sama říkala, zkouší, jestli je tvrdý sníh. Celodenní výlet jsem si užil celkem dobře. Po celodenním výletě jsme chtěli jít večer ven, ale Aleš nám to nedovolil. Ale zato nám každou noc pouštěl přes projektor a notebook filmy.
Nejlepší den podle mne byl zrovinka ten poslední, jelikož jsme před odjezdem jeli na kopec u obce Kameničky a jezdili „volným pádem“ a slalom, při němž bylo mnoho padů i srandy. Naštěstí si ale nikdo nic neudělal. Po obědě zdatnější jeli na nádraží na běžkách a slabší autem.
Já osobně vzdávám hold Veronice Koutové, která to přes četné pády a strasti nevzdala a dojela až do konce.
Tento Chlumětím se mi líbil a jako vždy jsem zde prožil mnohá dobrodružství. A za tyto hezky prožité prázdniny bych chtěl poděkovat Aleši Křivkovi.
Děkuji za přečtení mého článku
Váš
Moje reakce na tenhle článek:
Super, ale chybí tam jedna strašná věc. Ráno v 7:15 rozcvička, no to bylo strašný :-). Nebudeme předbíhat a začneme prvním dnem. Dorazili jsme do Čachnova. Ani nevím jak se to stalo, ale byl jsem v 1. družstvu spolu s Jakubem (bratrem), Járou a Jakoubem (D) a samozřejmě s vedoucím Roldou. Cesta do Chlumětína probíhala docela v pohodě, až na nějaký ty pády, bez kterejch by se to asi ani neobešlo. Poslední kopeček do Chlumětína nám zbejval. Celý sedřený a utahaný jsme prosili Roldu, že už pojedem do chaty. „Návrh“ neprošel, ale po nějaký tý chvíli toho přemlouvání to bylo přijato, ale pod jednou podmínkou, že sjedeme kopeček jakoby 90 stupňů od chaty. Nevypadal ani nějak nebezpečně. Byl asi 100 metrů dlouhý. Ale zrada. Já a bratr pohoda bez pádu. Pak nastoupil expert Jára. Asi ve čtvrtině kopce hodil takovej držkopád, že jsme se museli všichni tlemit :-D. Xichtem přímo do sněhu. Konečně jsme dorazili do chaty. Mariášek a pohoda.Večer k nám přibyla nová posila - David. Před spaním jsme se koukali na Loupeš po Italsku. Aleš měl s sebou notebook a a projektor, jenže to mělo malou chybu. Repráček u notebooku byl tak extrémně hlasitý, že byly dokonalý zvukový efekty. Vůbec nic jsme neslyšeli. Vlastně já jsem slyšel tři věty. Noc proběhla v pohodě.
Den druhý. Ráno asi v 7 hodin naběhnul Rolda k nám do pokoje, že je rozvička. Asi ve čtvrt na 8 jsme se vykutáleli před chalupu. Po rozcvičce byla snídaně a po ní jsme vyrazili na celodenní vejlet do Pustý Rybný. Dorazili jsme k hospodě, která byla plná. Ale nakonec jsme se tam vmáčkli.Sedělo nás šest u čtyřmístného stolu. Z hospody se nám nechtělo a tak jsme zahráli takovou malou hru, že Járu bolí koleno a že s ním pojedem autobusem. Jenže to zase nějak u Roldy neprošlo. Hurá, kolem tý 17 jsme dorazili na chatu. Úplně utahaný, zmořený. Po večeři jsme chtěli jít ven, (já, Jára a David) ale Aleš nás nepustil. Nastal večer a Aleš nám zase pustil film. Noc proběhla hodně, hodně romanticky, alespoň pro mě a pro Davida a Verču (radši to nebudu dál rozmazávat.) :-), celou noc jsme nespali skoro.
Den třetí. No to snad není možný. Rolda plnej energie vlítnul do pokoje: „Rozcvičkááá“. Já i David jsme umírali únavou. Jakmile jsme se postavili, spadli jsme na postel. My chtěli jít, ale nohy nějak stávkovaly. Nakonec se povedlo, vykutáleli jsme se zase ven a vytrpěli jsme příšernou rozcvičku. Pak se měly dělat závody a taky že dělaly. Jirka Koutů udělal nádherné salto s běžkama, když se sjíždělo kdo dojede nejdál. Další pády pak jsou zaznamenaný na fotkách. Sice jenom část, ale ty nejlepší. Konečně oběd, ale zase zpátky do Čachnova na vlak. Celou cestu ve vlaku jsem prospal, takže nevím, co se tam dělo :)
Ale dobrý, zvládlo se to, pohoda, super. ;-)
Komentáře
Ještě, že díky Roldovi jsme se nemohli večer ani hnout :-)
za to mi děkovat nemusíš, to ja pro vás všechny dělám přece rád :-D
Přidat komentář