Historie VVM

Historie VVM sahá do léta roku 1967. Tehdy vynikající vodák, cyklista i lyžař Zdeněk Chod přišel s nápadem, že by bylo dobré si na konci vodácké sezóny zajet nějakou delší trať, něco jako je v atletice maratón. Trať 42 km se mu zdálo málo a tak vymyslel trať Doudleby nad Orlicí – Pardubice (80 km).

Tak se 22. října 1967 konal první ročník za účasti závodníků pouze z řad členů TJ KVT Pardubice. Perličkou závodu bylo, že start závodu byl již ve vlaku. Tehdy se ještě lodě posílaly vlakem a vlakem se i jezdilo a protože všichni účastníci jeli ve stejném vlaku, bylo dohodnuto, že se přidá ještě běh s lodí. Nádraží v Doudlebech tak zažilo zajímavou podívanou. Když se blížil vlak od Hradce Králové, stál na každém schůdku do vagonu jeden vodák, v jedné ruce pádlo, ve druhé pytel a v zubech papír od lodi. Jak vlak přibrzdil, začali vodáci vyskakovat, rychle k výdejně zavazadel pro loď a pak již k vodě. První posádka dojela do cíle v čase 9:24.

Druhý ročník se jel rovněž za účasti pouze členů KVT Pardubice, ale při III. ročníku se už účastnili závodníci z dalších oddílů východočeského kraje. Nutno podotknout, že i další ročníky měly běžeckou vložku, sice ne od vlaku, ale ze startovní čáry asi 300 m od připravených lodí. Start v Doudlebech nad Orlicí býval v 8:00. Na některém ročníku kdosi vymyslel, že bude dobrá legrace vybrané posádce přivázat loď ke stromu. Dotyčná posádka se při tomto zjištění řádně rozčílila.

Maraton se do roku 1976 jezdil pouze v kategorii turistická C2. V tomto roce byla přidána také kategorie K1 společná pro muže a ženy o od roku 1977 se začalo závodit i v kategorii C1. Tyto kategorie jsou dodržovány dodnes.

Maratón se dříve startoval v Doudlebech nad Orlicí, ale kvůli nízkému stavu vody hlavně v Kostelci nad Orlicí pod jezem se start přesunul na loděnici v Týništi nad Orlicí. Výjimkou byl pouze rok 1970, kdy se pro absolutní nedostatek vody startovalo ve Dvoře Králové nad Labem.

Pár perliček z historie maratonu:
Když byly na Orlici ještě velké meandry a řeka často zapadaná stromy, přišli někteří (hlavně místní vodáci z Týniště nad Orlicí) na to, že je rychlejší na vhodném místě běžet s lodí po břehu přes louku a tím si trať zkrátit. Tak docházelo k situacím, že se některé posádky předjížděly navzájem třeba i 3x. Někteří si tajná místa ještě před závodem označovali. Když se o tom dozvěděl někdo ze soupeřů, přeznačil tato místa jinam, což vedlo ke komickým situacím. V posledních letech, kdy je Orlice narovnaná a vyčištěná od spadaných stromů už to nemá význam.

Další zážitky čekaly na závodníky v Hradci Králové u druhého vysokého jezu, kde je dlouhé přenášení (asi 400 m) a občerstvovací stanice a časová kontrola. Našli se tací, kteří místo dlouhého přenášení volili lezení po konstrukci jezu.

Obtíže čekaly také v Pardubicích, kde tehdy ještě nestál jez a na Labi od soutoku s Loučnou začínaly peřeje zvané „Hrčáky“. Ty dělaly problémy především posádkám projíždějícím v noci a pak samozřejmě těm, kteří jeli poprvé a neznali tyto peřeje. O řadu čochtanů nebyla nouze.

Po odbočení proti proudu Chrudimky ještě nebylo vyhráno. U mlýnů byl poslední jez, pod kterým byl silný proud, který bylo třeba překonat. Někteří unavení závodníci už nebyli schopni tak silně pádlovat a byli nuceni tento asi 0,5 km dlouhý úsek překonat pěšky po břehu.

První závodníci přijížděli do cíle po 16:30, opozdilci okolo 22:00. Rekord na 80 km dlouhé trati byl zaznamenám v roce 1972, kdy poslední posádka dorazila ve 23:20.

K historii maratonu neodmyslitelně patří i soutěž háčků o nejlepší buchtu. Jelikož maratón byl ve většině případů mužskou záležitostí a háčci volali už při prvním ročníku, co mohou dělat. Bruňďa jim tehdy navrhl, aby pekly buchty. Háčci tento návrh vzali vážně a tak tradičně je v cíli spousta výborných druhů buchet, koláčů a jiných pochutin. Někteří ze stálých účastníků prohlašují, že maratón jezdí hlavně kvůli buchtám.

Traťové rekordy na současné trati (60 km) byly vytvořeny v roce 1995, kdy se startovalo téměř za povodňové vody. V jednotlivých kategoriích jsou držiteli rekordů:
C2 Ivan Bubeníček – René Herman (Bohemians Praha) 4:45:06
C1 Ladislav Jenčík (TJ Týniště nad Orlicí) 4:31:15
K1 Jaroslav Vozáb (VCHZ Pardubice) 4:30:02

Tyto časy již zůstanou rekordní nejspíš navždy, protože při takovém stavu vody, jaký v tom roce byl, by byl závod nejspíš odvolán pro velké nebezpečí.

VVM se od roku 1994 jezdí jako memoriál jeho zakladatele Zdeňka Choda, který v únoru toho roku tragicky zahynul.

Od XXV. ročníku dostávají všichni závodníci a háčci, kteří přinesou buchtu, tričko s logem maratonu.

Výjimečné postavy Východočeského vodáckého maratonu:
Zdeněk Chod – zakladatel závodu – se svými parťáky dokázal zvítězit celkem 9 krát
Přemek Dušek – řadu let byl nejstarším závodníkem na startu, naposledy dokázal vyhrát v roce 2014, kdy slavil své 80. narozeniny.
Jarda Sýkora a Jirka Činčera – již řadu let se objevují na trati jako nejvzdálenější závodníci – přijíždějí na maratón až z Karlových Varů. Vítězství v kategorii C2 dosáhli v roce 1998.

V kategorii C1 drží absolutní primát Láďa Jenčík z TJ Týniště nad Orlicí, který dokázal zvítězit 8 krát, a 9. vítězství zaznamenal v roce 2004 v kategorii K1.
Arnošt Komárek ze Sokola Hradec Králové zvítězil v kategorii C1 3-krát.
Vítězů v kategorii K1 je celá řada. Zajímavostí je, že se daří vítězit i ženám. V roce 1976 a 1977 Šárce Vovsové za VCHZ Pardubice a v roce 2000 Haně Mrštíkové rovněž za VCHZ Pardubice.

Maratón se jezdíval v různých termínech hlavně v říjnu. Od roku 1992 se ustálilo datum závodu na první sobotu v září a tento termín chceme držet i nadále.